Harier
Dnes v 16:34 | Vladušššška
|
Atlas plemen psů
Původ plemene: Velká Británie
Vznik plemene: středověk
Původní účel: lov zajíců
Nynější účel: lov zajíců a
lišek, společník
Průměrný věk: 11-12 let
Jiné názvy: Harrier, zaječí pes
Hmotnost: 22-27 kg
Výška: 45-56 cm
Zbarvení: povoleny všechny
barvy
Historické záznamy vypovídají o smečkách britských harierů, zejména o
penistonské smečce, která existovala již v roce 1260 na jihovýchodě
Anglie. Jiné smečky harierů byly oblíbené například ve Walesu.
Ovšem ve 20. století bylo plemeno téměř na vymření i v zemi svého
původu. Bylo obnoveno s použitím krve foxhrandů, takže dnešní harier
je úspěšnou směsí povahy foxhaundů a bíglů. Snáší se dobře se psy
jiných plemen. Je také vynikající společník. Je poněkud menší,
než foxhaund, ale jeho budoucnost v Evropě i v Americe je spíše v
domě než ve smečce.
Historie: Harier vznikl na jihozápadě Anglie asi před 800 lety a
pravděpodobně pocházel z kříženců mezi bladhaundem a předky
dnešního bígla. Jeho jméno je odvozeno od normanskofrancouzského
slova harrier, což znamená loveckého psa. Dnes se toto plemeno
úspěšně chová ve Velké Británii i v USA.
Hamiltonův Honič
Dnes v 16:33 | vladušška
|
Atlas plemen psů
Původ plemene: Švédsko
Vznik plemene: 19.století
Původní účel: stopování zvěře
Nynější účel: společník,
lovecký pes
Průměrný věk: 12-13 let
Jiné názvy: Hamiltonstövare
Hmotnost: 23-27 kg
Výška: 53-60 cm
Kromě Velké Británie, kde se tento pes rychle a úspěšně prosadil
na výstavách i jako pracovní pes, je roztomilý Hamiltonův
honič mimo Skandinávii téměř neznámý. Ve Švédsku však
patří mezi deset nejoblíbenějších plemen. Hodí se k
samostatné práci i do lovecké smečky, umí stopovat, štvát i
vyhánět zvěř. Typicky honičským způsobem se chová na
pobarvené stopě. Jeho srst je v zimě mnohem hustší,
protože tento pes je zvyklý pracovat v zasněžených
švédských lesích.
Historie: Vytvořil je hrabě Adolí Patrick Hamilton,
zakladatel Švédského kynologického klubu,
křížením německých honičů s anglickým foxhaundem a
místními švédskými honiči. Hamiltonstövare byl poprvé
vystavován v roce 1886.
Hannoverský Barvář
Dnes v 16:32 | vladušška
|
Atlas plemen psů
Původ: Plemeno nejen starobylého původu, ale i typu - domníváme se, že podobně
vypadali kdysi tzv. kelští honiči, dnes považování za předky všech honičů a
barvářů. Hannoverský barvář se v samostatné plemeno vyvinul v okolá Hannoveru,
kde máme od konce 18. století zprávy o mimořádně výkonných a vytrvalých
barvářích těžšího typu.
Zbarvení: Jelení červeň, více nebo méně žíhaná.
Výška: U psa 50-55 cm, u fen 48-53 cm.
Hmotnost: Kolem 40 kg.
Popis: Středně velký silný pes obdélníkové tělesné stavby. Hlava silná, hluboká a
široká, s mírně zvrásněným čelem a výraznými nadočnicovými oblouky. Oči tmavě
hnědé. Uši středně dlouhé, široké, vysoko nasazené, přiléhající k hlavě, hladké a
bez záhybu. Krk dlouhý, silný, případně s mírným lalokem. Tělo nižší, delší,
harmonicky stavěné, s hlubokým a prostorným hrudníkem a mírně vtaženým
břichem. Končetiny silné, rovné a suché. Ocas dlouhý, vysoko nasazený,
postupně se zužjící, mírně zahnutý. Srst krátká, hustá, silná až drsná.
Charakteristika: Klidný, vyrovnaný a přátelský pes, který se však při lovu změní v
náruživého lovce. Má mimořádně jemný nos a dokáže sledovat i starou stopu
poraněného zvířete. Vyniká houževnatostí a vytrvalostí.
Zvláštní nároky: Je nutno mu poskytnout lovecké vyžití.
Užití: Barvář, nalézající uplatnění na pobarvené, ale i nepobarvené stopě.
Výskyt: Je chován prakticky jen mezi mslivci. Celosvětově patří k vzácným
plemenům, u nás však má jeho chov a lovecké vaužití dlouhou tradici.
Možná záměna: S menším a lehčím bavorským horským barvářem.
Havanský psík
Dnes v 16:31 | Vláďa
|
Atlas plemen psů
Původ plemene: (Sředozemí) FCI
Vznik plemene: 18. a 19. století
Původní účel: společník
Nynější účel: společník
Průměrný věk: 14-15 let
Jiné názvy: Bichon Havanais,
Havanese, havanský bišonek
Hmotnost: 3-6 kg
Výška: 20-28 cm
Zbarvení: krémová, stříbrná,
zlatá, modrá, černá.
Popis: Malý psík s dlouhou srstí. Hlava plochá a široká, s úzkým plochým
čenichem. Oči větší, tmavé, mandlového tvaru. Uši zavěšené,
zašpičatělé, široko nasazené, dodávají hlavě hranatý tvar.
Tělo obdélníkové, se zakulaceným hrudníkem a vtaženými slabinami.
Končetiny rovné, suché, s podlouhlými tlapkami. Ocas vysoko nesený,
ve tvaru biskupské hole, s dlouhou srstí. Srst přiléhající, lebka a dlouhá,
na koncích mírně zvlněná.
Charakteristika: Vlastnostmi se víceméně shoduje s ostatními bišonky:
je milý, přátelský, hravý a pánovi velmi oddaný. Stejně jako oni má
raději teplo než zimu a dokáže se přizpůsobit každé situaci.
Zvláštní nároky: I když jeho srst nevyžaduje štřihovou úpravu, je nutno ji
denně pročesávat. Vzhledem k převládajícím tmavým barvám je na něm
méně vidět špína. Hodí se pouze pro držení v bytě.
Užití: Společenský pes.
Výskyt: Celosvětově vzácné plemeno, které však je u nás v poslední době
pravidelně odchováváno.
Možná záměna: Od ostatních přavážně bílých bišonků se snadno odliší
podle tmavších barev srsti. Ve srovnání s rovněž podobným ši-tzu má
výrazně delší nos a méně hladkou srst.
Historie: Tento drobný psík z rodiny bišonků má svůj domov v Havaně.
Kdysi byli během mnoha námořních cest na Kubu dovezeni zástupci
nejrůznějších ras a typů psů, mezi jinými dlouhosrstí potomci původních
barbetů. Z nich byl postupně vyšlechtěn havanský psík, který si časem
nalezl opět cestu zpět do Evropy.
Hokkaido Ken
Dnes v 16:30 | vladušška
|
Atlas plemen psů
Původ plemene: Japonsko
Výška: 45-52 cm
Zbarvení: černé, červené,
béžové s bílým nebo
žíhané.
Tento méně známý zástupce japonských plemen má hlavu s širokou a plochou
mozkovnu a špičatým čenichem, výrazný stop, oči malé a tmavé,
uši vztyčené, malé, trojúhelníkovitého tvaru, pevný a rovný hřbet,
ocas vysoko nasazený a nesený stočený na zádech, končetiny silné,
svalnaté a dobře úhlené. Krycí srst je tvrdá a rovná, podsada jemná a
hustá.
Postupně se stal hokkaido ken psem společenským, obráncem a hlídačem.
Je to silný pes s obdivuhodnou silou a rozhodností, živý, čilí a pozorný.
Je inteligentní, ale někdy také svéhlavý. Je naprosto nutné, aby jej majitel
vychovával přísně, důsledně a pevně. V tom případě je hokkaido svému
pánovi zcela oddán a rád jej akceptuje, i když určité sebevědomí má vždy.
Málo štěká a má velký smysl pro orientaci. Nehodí se pro začátečníky.
Nároky na péči o srst jsou minimální.
Historie: Původ tohoto psa sahá se vší pravděpodobností do daleké
minulosti. Jeho předkové se zřejmě připojili k prvním obyvatelům Japonska,
Ainům. Ti žili dlouhou dobu izolovaně na ostrově Hokkaido a jejich lovečtí
psi si proto uchovali původní charakter. Protože je tento pes extrémně
odvážný, byl používán k lovu medvědů- Rád a dobře loví ryby.
Holandský Ovčák
Dnes v 16:29 | Vláďa
|
Atlas plemen psů
Původ plemene: Nizozemí
Výška: 55-62 cm
Zbarvení: u krátkosrstých a
dlouhosrstých žíhané ve všech
odstínech hnědé nebo šedé,
u hrubosrstých modrošedé,
pepř a sůl, stříbrně nebo zlatě
žíhané.
Tento ovčák má klínovitou a jemnou hlavu, stop lehce vyznačený,
tmavé oči, menší, vysoko nasazené, vzpřímené uši, krátký,
silný a rovný hřbet, dolů nesený zavěšený ocas,
končetiny osvalené a pevné. Srst krátká, tvrdá a hladká, dlouhá,
přilehlá bez zvlnění, hrubá, drsná a tvrdá s vlnitou podsadou.
Holandský ovčák je inteligentní, temperamentní a pracovitý
pes, věrný svému pánovi, dobře ovladatelný a cvičitelný.
Je výborným, spolehlivým a ostražitým hlídačem, hodí se pro
služební výcvik i strážní službu. Je přizpůsobivý a vytrvalý,
všestranně využitelný. Hodí se pro majitele, jenž mu mohou
dopřát dostatek práce či sportovního vyžití. Péče o srst se řídí
dle délky.
Historie: Tento pracovní ovčácký pes není mimo svou domovinu
příliš rozšířen. Má společný původ s ostatními psy ovčáckého
typu, hlavně s belgickými ovčáky. Původně necházel uplatnění
hlavně při práci u stád ovcí a dobytka při jejich shánění,
pastvě a usměrňování pohybu. Po dlouhou dobz se potýkal chov
tohoto psa s problémy ve zbarvení a kvalitě srsti, až byl
oficiálně uznán ve třech variantách.
Hovawart
Dnes v 16:29 | vladušška
|
Atlas plemen psů
Původ plemene: Německo
Vznik plemene: středověk, 20. století
Původní účel: střežení dobytka i domu
Nynější účel: společník a hlídač
Průměrný věk: 12-14 let
Hmotnost: 25-41 kg
Výška: 58-70 cm
Zbarvení: zlatá, černá s pálením nebo
celočerná.
Povaha: Temperamentní, učenlivý, příjemný pes, spolehlivý hlídač i ochránce.
Veselý, zvídavý a hravý. Neobejde se bez těsného vztahu s člověkem.
Péče: Potřebuje dost pohybu a životního prostoru. Hodí se i ro řadu psích
sportů. Není vhodný pro pohodlné lidi. Od útlého věku potřebuje důslednou,
ale vlídnou výchovu. Péče o srst není náročná, ale je nutná.
Popis: Středně velký, silný a zároveň elegantní dlouhosrstý pracovní pes.
Hlava úměrná k tělu, nosní hřbet a mozkovna stejně dlouhé.
Trojúhelníkové uši daleko od sebe, dosahují ke spodní čelisti.
Obdélníkové tělo s rovným a pevným hřbetem a mírně spáditou zádí,
hlubokým a silným hrudníkem. Ocas bohatě osrstěný, nesený podle nálady
nadhřbetem nebo svěšený.
Charakteristika: Vyrovnaný, spíše klidnější, přitom však velmi pohyblivý,
vytrvalý a bystrý pes. Spolehlivý uvnitř rodiny, nedůvěřivý vůči cizím.
Výborný obranář i stopař.
Užití: Všestranné pracovní plemeno, schopné skládat běžné zkoušky z
výkonu. Rozený hlídač, spolehlivý ochránce, dobrý pes rodinný.
Zvláštní nároky: Hovawart bezpodmínečně vyžaduje dobrou výchovu a
výcvik, hodně pohybu a odpovídající zaměstnání. Hodí se k trvalému
pobytu venku. Srst potřebuje pravidelnou, i když ne příliš časově
náročnou péči.
Výskyt: Nejběžnější v Německu, i u nás však už bylo odchováno několik
set jedinců.
Možná záměna: Hovawart v plavé barvě se velmi podobá zlatému
retrívrovi. Ten je však v průměru o 10 cm menší, má hlubší hlavu a ocas
nese ve vodorovné linii, bez zatočení na konci.
Historie: Hovawar je plemeno velmi staré, které si díky určité
prostorové izolacizachovalo jak původní vzhled, tak i povahové znaky.
Jeho předky jsou původní psi ze selských usedlostí, doslova hlídači
dvorů, později bylo použito k zušlechtění několika dalších plemen,
zřejmě staroněmeckého ovčáka, bernardýna a novofundlandského
psa.
Chesapeake Bay Retrívr
Dnes v 16:14 | Vlaďuš
|
Atlas plemen psů
Původ plemene: USA
Vznik plemene: počátek 20. století
Původní účel: přinášení vodní
pernaté zvěře
Nynější účel: lovecký pes a
společník
Průměrný věk: 12-13 let
Hmotnost: 25-34 kg
Výška: 53-66 cm
Zbarvení: jahodová, zlatočervená,
hnědá
Ačkoliv počátky tohoto plemene můžeme vystopovat zpět až
k malým vodním psům z Newfoundlandu v Kanadě,
vzhledem i činností se neobyčejně podobají kudrnatému
retrívrovi. Tito neúnavní pracanti vynikají v přinášení zvěře,
jsou mnohem otužilejší a odolnější než labradoři a mají
výraznou osobnost. Podobně jako ostatní retrívři jsou hodní
k dětem a srdeční i k cizincům. Jsou to milí společníci a jsou
nejšťastnější na venkově.
Historie: Předky tohoto trochu zvláštního retrívra můžeme
jako u ostatních najít na Newfoundlandu. Údajně se dvě
štěňátka ze ztroskotané anglické lodi dostala na pevninu na
pobřeží Marylandu, v zátoce Chesapeake. Později se zřejmě
křížili s dalšími plemeny, snad vydrařem, irským vodním
španělem a jinými.
Chodský Pes
Dnes v 16:13 | vladušška
|
Atlas plemen psů
Původ: I když se jeho chovatelé snaží navazovat na tradici starých chodských ovčáckých
psů, jak je známe z obrazů Mikoláše Alše a knih Aloise Jiráska, chodský pes začal
fakticky vznikat až od roku 1985 v důsledku snah J. Findejse. Zpočátku byli použiti
různí vesničtí psi odpovídajícího typu, jejichž majitelé se přihlásili na základě výzvy a
fotografie, zveřejněné v kynologickém časopise. Dodnes bylo odchováno přibližně
kolem 500 jedinců.
Zbarvení: Černo-tříslové.
Výška: U psů je 51-56 cm, u fen 48-53 cm
Hmotnost: 16-25 kg
Popis: Středně velký dlouhosrstý ovčák. Hlava s plochou lebkou, s čenichem o něco
kratším než mozkovna a vyznačeným stopem. Oči středně velké, mandlové,
tmavohnědé. Uši krátké, vysoko nasazené, vzpřímené, kryté delší hustou srstí.
Krk ladně nesený, pružný. Tělo obdélníkového rámce, s oválným, k loktům
sahajícím hrudníkem, rovným pevným hřbetem, krátkými bedry a vtaženým břichem.
Končetiny rovné, silné, dobře osvalené. Ocas dosahuje k hleznům, bohatě osrstěný,
při vzrušení se zvedá nad úroveň hřbetu. Srst dlouhá s výjimkou obličejové partie,
hran ušních boltců a předních stran končetin.
Charakteristika: Temperamentní, aktivní, ne však zbrklý. Snadno cvičitelný a dobře
ovladatelný pes. Vyniká otužilosti a nenáročnosti.
Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku. Potřebuje vhodné
zaměstnání.
Užití: Pracovní pes, schopný služebního výcviku. Velmi dobrý hlídač. Může pracovat
jako pes ovčácký, lavinový, záchranářský. Vhodný i pro začátečníky.
Výskyt: V České republice je pravidelně odchováván a zvolna se šíří.
Možná záměna: S německým ovčákem, má však delší srst, rovný hřbet,
charakteristické černotříslové zbarvení a je menší.
Historie: Okolo roku 1983 bylo započato s úvahami o vytvoření dalšího národního
plemene, které doprovázelo staré Chody. Úlohu strážních psů v minulosti plnili
ovčáčtí psi střední velkosti, kteří byli zároveň i používáni jako pastevečtí a
lovečtí.
Ibizský Podengo
Dnes v 16:12 | Vláďa
|
Atlas plemen psů
Původ plemene: Španělsko
Vznik plemene: starověk
Původní účel: všestranný honič
Nynější účel: společník,
přinašeč, lovecký pes
Průměrný věk: 12 let
Jiné názvy: Podengo ibicenco,
baleárský pes, Ca Eibisenc
Hmotnost: 19-25 kg
Výška: 56-74 cm
Zbarvení: přednost se dává
červenobílé, bílé nebo červené
barvě.
Popis: Velký vysokonohý chrtovitý pes. Hlava dlouhá, úzká, kuželovitá,
velmi suchá. Mozkovna dlouhá a plochá, čenich dlouhý a úzký.
Oči malé a šikmé, jantarové či karamelové barvy, s nedůvěřivým až
plachým pohledem. Uši středně velké, velmi pohyblivé, při pozornosti
vztyčené vzhůru. Tělo kompaktní, mírně obdélníkového rámce.
Pevný a rovný hřbet. Hluboký, úzký a dlouhý hrudník, břicho mírně
vtažené. Ocas nízko nasazený, dlouhý. Pohyb elegantní, pružný.
Srst hladká, hrubá nebo dlouhá.
Charakteristika: Rozený individualista. Introvertní, uzavřený a k cizím
nedůvěřivý pes, projevující se, je-li zahnán do úzkých, někdy až
agresivně. I k svému pánovi si zachovává určitý odstup. Je nesmírně
rychlý a obratný, má velmi silně vyvinutý lovecký pud.
Zvláštní nároky: Neobvyklá povaha, značná nezávislost a lovecká
náruživost z něj činí na držení mimořádně náročného psa,
značná nezávislost a lovecká náruživost z něj činí na držení
mimořádně náročného psa, který se hodí jen pro zanícené příznivce.
Užití: Původně se užíval k lovu divokých králíků. Na rozdíl od většiny chrtů
má stejně dobře vyvinutý sluch, zrak i čich. Dnes je mimo svou vlast
chován jakoexkluzivní společenský pes.
Výskyt: Celosvětově vzácný, u nás se prozatím zřejmě nevyskytuje.
Možná záměna: S faraonským chrtem, od něhož se liší větším podílem
bílé barvy v srsti a větší velikosti.
Historie: Obchodníci dovezli ibizského psa na ostrovy ve Středozemním
moři již před tisíciletími. PLemeno žije i ve Španělsku, zejména v
Katalánii, a dostalo se i do jižní Francie, kde je známo pod jménem
Charnique.
Další články
- Irský Červenobílý setr Dnes v 16:10
- Irský Setr Dnes v 16:08
- Irský Teriér Dnes v 16:07
- Irský Vlkodav Dnes v 16:06
- Irský Vodní Španěl Dnes v 16:05
- Italský Chrtík Dnes v 16:04
- Italský Ohař Dnes v 16:03
- Italský Segugio Dnes v 16:03
- Italský Spinone Dnes v 16:02
- Jack Russel Teriér Dnes v 16:01
- Jagdteriér Dnes v 16:00
- Japonský Chin Dnes v 15:58
- Japonský Špic Dnes v 15:58
- Jezevčíci Dnes v 15:57
- Jezevčíkovitý Brakýř Dnes v 15:56
- Jihoruský Ovčák Dnes v 15:55
- Jorkširský Teriér Dnes v 15:54
- Jurský Honič Dnes v 15:53
- Kanaánský Pes Dnes v 15:53
- Karelský Medvědí Pes Dnes v 15:52
Zde hledá